U Hrabošky

Tepláčků není nikdy dost. Na jaře jsem si to obzvlášť silně uvědomila ve chvíli, kdy začala pískovišťová sezóna. Najednou cácorka neměla co na sebe, protože z tepláků nošených na podzim stihla přes zimu vyrůst. A protože na tepláky se mi nechtělo plýtvat novými látkami, sáhla jsem do syslící skříně pro stará trička, že aspoň vyzkouším šití kalhot z rukávů. Od jednoho trička, jehož části už jsem použila loni na jarní čepičky , mi zbývaly k využití právě už jen rukávy. Využila jsem toho, že měly na loktech jakoby záplaty, a vznikly tak tepláky se "záplatovanými" koleny. V pase je široký náplet s vloženou gumou. Švy jsou trochu netradičně vzadu uprostřed, místo aby byly na vnitřní straně, což je dáno tím, že jsem záplaty chtěla dostat přímo na kolínka :-) Z jiného červeného trička vznikly tyto červené tepláky. Při stříhání jsem moc nepřemýšlela, špatně střihla sed, až už byl natolik úzký a nízký, že by to na normální sedový šev nestačilo. Musela jsem si tedy pomoct vsadkou na za...

Je tu dlouho slibovaný fotonávod na jednoduchý kapsář k postýlce. Nafoceno někdy na podzim, ale až teď jsem konečně našla ten malý papírek, kam jsem si při šití poznamenala rozměry jednotlivých dílů... Způsobů, jak ušít kapsář, je celá řada, taky kapes je víc typů... Mně vyhovují (na používání i šití) kapsy, které mají na boku jakoby harmoniku. Celý kapsář si můžete prohlédnout v tomto článku . PŘIPRAVÍME SI: na "základnu": - obdélník látky 57 x 66 cm, 2 ks - obdélník výztuhy o stejných rozměrech (já jsem použila bavlněný vatelín, fungoval by určitě i vlizelín, pevnější plátno, prostě cokoliv, co záda kapsáře trošku zpevní... ale lze to i vynechat, jen pak bude kapsář hůř držet tvar) na kapsy: - na spodní řadu o třech kapsách pruh 63 x 29 cm - na horní řadu o dvou kapsách pruh 61 x 29 cm na přivazovací pásky: - pruhy 50 x 5 cm (šila jsem z šířky 7 cm a je to zbytečně široké, hůř se pak vážou) Při dodržení těchto rozměrů bude mít hotový kapsář cca 50 cm na šířku a 63 cm na výš...

Sensory bottles (v češtině asi něco jako smyslové lahvičky, ale zatím jsem to viděla vždy jen v angličtině jako sensory bottles nebo sensory jars) jsem měla v hlavě už delší dobu. Viděla jsem je na různých webech a nápad se mi zalíbil. Takže když jsem přemýšlela, co dát druhé dcerce k prvním narozeninám, bylo jasno. Ono vymýšlejte si taky něco originálního, když už vlastně všechno doma díky prvnímu dítěti je a byt není nafukovací, že... To už pak zbývá hlavně ta vlastní výroba. A jelikož si dcera jako každé dítě hraje nejradši s tím, co vlastně ani hračka není, řekla jsem si, že tohle by se jí mohlo líbit. A měla jsem pravdu! :-) Nejdřív bylo potřeba vymyslet, co použiju jako "obal". Skleničky od přesnídávky jsem rychle zavrhla, mohly by se při nešetrném dětském zacházení rozbít. Nakonec jsem v Kutilově koupila 10 malých dvoudeckových PET lahviček. Velikost se ukázala jako ideální do dětské ručky :-) A pak už zbývalo jen naplnit lahvičky vším možným, aby to různě chrastilo, ...