U Hrabošky

Léto a sezóna čerstvého ovoce je u nás pevně spjatá s tvarohovými knedlíky. Začínáme jahodovými, pokračujeme meruňkovými a plynule se přidávají švestkové. Ty jsme měli právě dnes. A protože ten papírek s receptem od maminky pořád někde hledám, zaznamenám ho sem :-) Na 2 - 3 porce potřebujeme (já dělám většinou rovnou dvojitou dávku a co se nesní, uložím do mrazáku): - 250 g tvarohu (doporučuju ten v alobalu, např. Jaroměřický, těsto daleko lépe drží; při použití tvarohu z vaničky bude potřeba víc mouky) - 1 vejce - špetka soli - 50 g másla - 170 g polohrubé mouky - ovoce dle potřeby (z dvojité dávky mi vyšlo 34 švestkových knedlíků, takže na jednu dávku by bylo potřeba cca 8-9 švestek) - moučkový cukr a trochu rozpuštěného másla Tvaroh rozmícháme se solí, přidáme vejce, rozpuštěné vychladlé máslo a vyšleháme do hladké hmoty. Přisypeme mouku a vypracujeme vláčné těsto, které by se nemělo lepit na ruce. Zabalíme ovoce (celé jahody bez stopky, půlky vypeckovaných meruněk nebo švestek...)...

Maminka si k nedávným narozeninám přála nové košíky na pečivo, protože ty stávající se pomalu začínají rozpadat. Se sestrou jsme zjistily, že to zase tak snadný úkol není. Košíky musely být hranaté a byly přesně dané rozměry, které se nesměly překročit, aby se košíky vešly do police v kuchyni. Většina nalezených exemplářů byla oválná, kulatá nebo moc velká. Ale nakonec se velikostně vhodné košíčky sehnat podařilo. A samozřejmě košíky nemohly zůstat "nahaté", takže ségra vybrala látku a já jim ušila "kabátky". Většinou se textilní výstelka košíků šije jakoby z jedné části a horní okraj se jen přehne přes okraj košíku. Tedy nejspíš, podrobně jsem to nikdy nezkoumala. Ale já se rozhodla udělat to trochu jinak. Chtěla jsem, aby vnitřní část byla pěkně na míru košíku, ale zároveň aby to nahoře šlo dobře ohrnout. Ušila jsem tedy nejdřív vnitřní "vaničku" a k té pak přišila záměrně delší pruh, nařasený do skladů a zakončený gumičkou v tunýlku. A výsledek se mi mo...

Kamarádce se začátkem července narodila holčička. Už před jejím narozením jsem přemýšlela, co za dárek jí přinést, zvlášť když je to druhé dítě, takže vše potřebné už doma je. Tak mě napadlo ušít něco holčičího, aby malá slečna neměla po starším bráškovi všechno modré :-) Zároveň jsem si chtěla konečně vyzkoušet Caramillin střih na zavinovací bodýčko , kde se díly nepřekrývají. Koupila jsem si ho ještě před narozením druhé dcery, ale než jsem se k šití dostala, tak z příslušných velikostí malá vyrostla. Střih jsem tedy založila s tím, že ho časem využiju na nějaké další miminko v okolí. Skryté zapínání na rameni. Vnitřní díl zavinování jsem olemovala stejnou beruškovou látkou, ze které je bodýčko ušité. Protože jsou zde patentky jen v jedné vrstvě látky, bylo potřeba je podložit. Takhle vypadá rozepnuté bodýčko. Pomalu se také lepším v lemování proužkem na třetiny. Ještě mi to nejde tak, abych byla opravdu spokojená (tady se mi to nepovedlo hlavně u krku, na zapnutém body kousek lemu u...

Kdysi jsem někde na internetu viděla tento "chňapací" míček a zalíbil se mi. Uložila jsem si ho do složky "inspirace" a na nějakou dobu na něj zapomněla. Vzpomněla jsem si na něj ve chvíli, kdy jsem přemýšlela, co dát / vytvořit mladší dcerce k svátku :-) Návodů na jeho ušití najdete na internetu několik, hledejte japonský balonek. Já jsem postupovala podle tohoto . Krásně jsem využila zbytky látek. Do jednoho z dílků jsem navíc zašila rolničku, do jiného šustivou fólii. Velikost jsem nějak neodhadla, tak je trošku větší :-). V některých verzích se míček sešívá napevno. Tady se mi líbí, že může sloužit zároveň jako hlavolam třeba pro dospělé (nebo starší děti), protože složit z tohoto hada finální míček není úplně triviální, pokud nevíte, jak na to (nebo pokud uděláte jako já moc dlouhé spojovací šňůrky a jednotlivé dílky málo nacpete, pak to jde skládat taky blbě :-)) ). začátek skládání... ... skoro hotovo Celý návod na složení míčku je v odkazu s návodem na ušití...

Pytlík na pečivo je taková šicí rychlovka. Jednoduchá, vhodná i pro začátečníky. Tak žádné zdržování a jdeme na to. Připravíme si: - plátno o rozměrech cca A3 (záleží na tom, jak velký pytlík chcete ušít), nejlépe lněné - proužek barevného plátna na tunýlek, široký cca 5 cm a dlouhý jako dvojnásobek šířky budoucího pytlíku + 2 cm navíc - proužek barevného plátna na šňůrku, široký 4 cm a o něco delší než ten na tunýlek - látku na aplikaci, pokud chcete pytlík přizdobit Chcete-li si ušetřit práci, můžete na tunýlek použít třeba širokou keprovku nebo nějakou širší stuhu a šňůrku použít taky nějakou už hotovou nebo úzkou stužku. Postup: 1. Připravíme si tunýlek a stahovací šňůrku. Na šňůrku sežehlíme proužek látky na čtvrtiny a sešijeme. Na tunýlek si zažehlíme zhruba centimetrové okraje dovnitř. Můžete si odměřit buď ty okraje nebo naznačit střed proužku a okraje zahnout od oka, jak jsem to udělala já :-). 2. Pokud na pytlík chcete našít nějaký obrázek, udělejte to teď. Pak látku přehněte...

K beruškové kombinéze bylo potřeba ještě nějaké to obutí, byť dcerka v té době maximálně tak postávala u lavičky nebo lezla. Ale když už je počasí na softshell, je jasné, že samotné ponožky stačit nebudou. A boty zatím nevedeme. Tak jsem ušila vysoké softshellové capáčky. Střih jsem si vytvářela sama. Inspirovala jsem se některými na internetu volně dostupnými, ale vzhledem k tomu, že nám nefunguje tiskárna a čekat na to, až se k nějaké dostanu, se mi nechtělo, jsem si stejně nemohla nic vytisknout a musela si střih nakreslit sama. Capáčky se pro snadné obouvání zapínají na dvě chlopně okolo kotníku, na suchý zip. Jdou rozevřít hodně doširoka. Vzadu u kotníku je drží gumička. Jen jsem nějak špatně oměřila dcerce chodidlo a vyšly mi poněkud větší (do délky), takže trošku připomínají šaškovské boty se zahnutou špičkou. Ale aspoň vydrží i na podzim :-) Připravila jsem fotonávod na ušití, najdete ho zde.

Zřejmě abych se mezi všemi svými aktivitami nenudila (jak prohlásil manžel), zapojila jsem se na začátku července do Velké prázdninové výzvy webu Kuchařka pro dceru. Každý den je o půlnoci zveřejněn jeden úkol a je 24 hodin na jeho splnění, vyfocení výsledku (nebo aspoň přípravy) a zveřejnění. A někdy je to skutečně výzva, třeba když je za úkol uchovat něco na zimu (zavařit, zamrazit, usušit...) a vy jste zrovna na chalupě, která ani není vaše, na samotě bez obchodu... Ale i to se dá zvládnout :-) Dnešním úkolem je cuketa. A to v takové úpravě, v jaké jsme ji ještě nejedli. Cuketu mám moc ráda (muž už méně, dětem je to zatím jedno), takže už jsem vyzkoušela spoustu způsobů její přípravy. Mám ji ráda v různých zeleninových či masových směsích, jako doplněk či náhražku brambor v bramborácích, jako cuketovou čínu, grilovanou cuketu... takže najít nevyzkoušený způsob byla opravdu výzva. Vzpomněla jsem si, že mamka nebo někdo pekl cuketovou buchtu, tak jsem se rozhodla ji vyzkoušet nasladk...

V dubnu jsme jeli na víkendovou návštěvu k přátelům. A abychom nepřijeli s prázdnou, pustila jsem se do tvorby. Rozhodla jsem se pro vlastní výrobu, takže jsem umíchala domácí lučinu s pažitkou, upekla celozrnný žitný chleba a jako obal na chlebík ušila plátěný pytlík na pečivo. A právě ten vám teď představím. Uchovávání v plátně pečivu svědčí mnohem lépe než v samotném igelitovém sáčku, kde se akorát zapařuje. Doma mám chleba v odvětrávané dóze jen tak navolno, ale když ho potřebuji uchovat delší dobu (například když jedeme na týden na chalupu a peču do zásoby), balím ještě do utěrky a pak teprve dávám do sáčku. Lněný pytlík je taková estetičtější forma té utěrky :-). Fotonávod na jeho ušití najdete zde. Zavazuje se na šňůrku v tunýlku našitém kousek pod horním okrajem. Kdybych šňůrku vložila do tunýlku přímo v horním okraji, nešel by pytlík stáhnout úplně pevně (uprostřed by zůstávala díra) a pečivo by rychleji vysychalo. Takhle se stáhne dokonale. Uvnitř je místa dost :-) Tady pod...