U Hrabošky

Letos jsem se poprvé pustila do vaření marmelád. Dosud jsem vždycky spoléhala na mamčiny a babiččiny zásoby, ale už bylo načase zkusit to taky sama :-). Jako první jsem zkoušela jahodovou, nejdřív podle receptu bez použití želírovaních pomůcek, jen s cukrem a citronovou šťávou. Vyšla taková řidší, hodně sladká marmeláda. Druhou várku jahodové jsem dělala s želírovacím cukrem 3:1. Konzistence i chuť (tužší, méně sladká) už mi vyhovovala daleko víc. Další na řadě byla meruňková, tu jsem zkusila s obyčejným cukrem a Želírfixem od Labety. Konzistence dobrá, ale marmeláda hodně sladká. Takže pro další pokusy jsem zůstala u želírovacího cukru, kupuju 4:1 od Labety. Třešně na marmeládu jsem vypeckovala a chviličku povařila samotné, aby trochu pustily šťávu. Pak jsem obsah hrnce rozmixovala a přidala podle návodu na sáčku želírovací cukr. Marmeládu plním do skleniček nahřátých a vypláchnutých vařící vodou. Jako pomocník při slévání se skvěle osvědčila násypka pro sůl do myčky nádobí :-) První ...

Jedním z prvních úkolů Velké prázdninové výzvy bylo vytvořit domácí sušenky. Byl to pro mě tenkrát trochu závod s časem, ten den jsme byli od rána pryč na výletě a vrátili se až večer. Stihla jsem tedy akorát fotku sušenek dát do "soutěžního" alba, ale ke zpracování receptu sem na blog se dostávám až nyní. Recept mám vystřižený z nějakého časopisu, ale trochu jsem si ho postupem času upravila. Suroviny: 150 g ovesných vloček 50 g špaldové mouky (může být i obyčejná pšeničná hladká) 50 g cukru moučky (v původním receptu bylo 75 g, já raději méně sladké) 1 lžička kypřicího prášku 1/2 lžičky skořice 50 g nasekaných ořechů (část lze nahradit třeba kokosem) 50 g sušených brusinek (nebo i jiného sušeného ovoce) 100 g másla 1 vejce Postup je jednoduchý: smíchají se sypké suroviny, pak se přidá vejce a změklé máslo a těsto se pořádně propracuje. Navlhčenýma rukama vytvarujeme placičky a pečeme je v předehřáté troubě na 180 °C, cca 10 - 12 minut (do zezlátnutí).

Jednou za čas probírám skříně a vyřazuju oblečení, které mi buď už není, nebo ho z nějakého důvodu nenosím a nosit už ani nebudu. V prvním kole takové kousky nabídnu v rodině, jestli někdo něco nechce. Z toho, co zbyde, vyberu věci zajímavé materiálově a uložím si je na pozdějí zpracování. Zbytek pak putuje na charitu. Jenže občas se vyskytně věc, kterou už v její původní podobě nosit nemůžu, nikdo ji nechce, ale jen tak rozstříhat nebo dát pryč se mi ji taky nechce. Pak přichází na řadu přešití do nové, nositelné podoby :-). Začátkem července jsem tak nový život dala dvěma šatům a jedné sukni. Tady jsou vyfocené "před". V závěru článku je společná fotka "po" :-). Tyhle černé minišaty jsem nosila moc ráda. Jenže po dvou těhotenstvích a díky dlouhodobému kojení už to v dekoltu není, co to bývalo a nahoře mi jsou moc volné, všude to odstává. Jak jsem je tak držela v ruce a přemýšlela, co s nimi, uvědomila jsem si, že mi v šatníku chybí černá kratší sukně v "roman...

Ségra si tak jednou brouzdala po e-shopech s látkami a narazila na tuhle kouzelnou látku "zebry z Madagaskaru". A rozhodla se, že z ní prostě něco musí mít :-). Poprosila mě tedy o polštářek, trenky na spaní a časem ještě bude (snad) peněženka. Zebry jsou poměrně velké, takže na menší ploše se vzor poměrně obtížně umísťuje, aby to k něčemu vypadalo, zebra nebyla bez hlavy atd. U trenek se mi to právě moc nepovedlo. Svůj díl viny na tom má jedna moje zbrklá chyba. Dva díly jsem totiž střihla vzhůru nohama. Na druhý pokus sice látka ještě zbývala, ale musela jsem myslet na to, aby pak taky zbylo na tu peněženku... Potah na polštářek cca 30 x 30 cm je jen jednoduchý, zapínání hotelové.

Po ušití puntíkatých šatů pro maminku a dceru mi pořád ještě kousek látky zbyl, tak jsem kamarádce ušila ještě sukni ve stejném stylu. Na této fotce je vidět, jak je látka trochu průsvitná. Na oblečené sukni to naštěstí vidět není. Do pasu jsem dala bílý patent a širokou gumu a dolní okraje kanýrků obšila tentokrát bíle, ať to není úplně stejné jako u šatů. A ještě pár fotek na "modelce". Ani se mi tu sukni pak nechtělo sundávat, je krásně lehoučká a příjemná :-)

Před necelým měsícem jsem v tady ukazovala žabičkované šaty pro kamarádku a její dcerku. Dnes přináším návod, jak ušít ty dětské žabičkované šatičky, zdobené kanýrky. Šití celkem jednoduché, výsledek efektní. Velikost je cca 86, tak na 2 - 3 roky, ale díky žabičkování a vázacím ramínkům jsou šatičky rostoucí a určitě vydrží déle. Stejně tak stačí pozměnit rozměry jednotlivých dílů a ušít šatičky větší či menší, případně i dospělácké. Připravíme si: - 0,5 metru látky - pružnou nit (a samozřejmě běžné šicí potřeby jako obyčejné nitě, nůžky, šicí stroj... :-) ) Látku je třeba vybrat tenkou, aby na ní dobře fungovalo žabičkování. Šatičky v návodu jsou šité z viskózového batistu o gramáži 80 g/m2, látky lehoučké, splývavé. Dál se dobře hodí různé popelíny, madeira nebo tenká tkaná bavlna s gramáží tak do 120 g/m2. 1) Nastříháme jednotlivé díly. Velký obdélník 100 x 35 cm na hlavní část šatů, tři pruhy na kanýry o výšce 5 cm a délce 150 cm (využijeme celou šířku látky, dva z pruhů pak troš...